Nyní
Nač se plahočit v tratolišti sít
jen v jednosměrce času?
Nač vléci trám pod vzpěry koryt
jen okny pojmout krásu?
Nač šerosvitu klam až do batolích pík
lůny aktovek vydírá masu?
Nač se nechat vláčit maskami diskontních
vodě v lánu zkracovat zas trasu?
Uvědomělé myšlence překáží
nuance podpatků v bledé vitráži
nahé oči neprotnou se v nich
Dluhy potu Tvého podpaží
anonymní podpisy prodraží
prosté ruce připuštěným pro smích
Nač nám zbla
nač nám tu hru
solventního zla
dveří bez prahů
mamonu?
Nyní
hrst ubohá
trs vědomí
si uvědomí
TEĎ !
| Radek Adonai |
| v Klimkovicích, ČR, 2009 |
______________
Nazveme-li čas relativním,
tratoliště sít se vlídným
brouzdalištěm stane, pane.
Trám bude-li zdi podpěrou,
pilířem bez výčitky,
pak okno bude patronem
a promění déšť v kytky.
Šerosvit pak neoklame,
beze strachu stud
a beze studu strach
barevným zátiším se stane...
| v Praze, ČR, 2009 |
| foto: Jiří Bláha |