MANDALA by Radek Adonai a Viola
…tentokráte jsem se neztratil, Markí, Markét, Margaret,
mandalu jsem sfoukl, aby nemuseli se bát, že špinit chci Tvůj ret,
mandala Všivá, Violí, nebude nikdy pro Vaše protějšky
nevinnou krásou, vždy jen štírem přeplněným prohřešky…
Majákem nad útesy nejsi mi,
zbloudile hladovým nejsem,
Sirénou mou však,
vlasem pro něžné vši,
neparazitujíc,
veš „všivá“ nemá chuť se množit,
krutě soužit, nastavena pravdě,
citu, lásce, tužky kmitu,
snění žár svůj líc…
Všeobjímající veška touží souznít, učit se, pomáhat a tvořit,
jen buditelsky samaritánkou však není, nezištnou ano,
usměvavě zamyšlenou,
však pro pokřivený úsměv nitro štíří davům
se sklopenými zraky nedá
šibalsky
nešikovnou zahradnicí veška,
kromě květů a plodů dává nechtíc davu
i plevele splynout…
Margaret, na marách jsem prázdná těla nosil a plakal za Ty, jež v kostele pláč předstírali, bez bedny pohybujících se obrázků pro volání larev jsem, všade i Ti, kdo trhají a rádi by se mi smáli, však adresněji, cíleněji, mandalou rozplakán i posilněn, chci je bít za to, co rádi by Tobě i mně vzali, chci nahlas snít, tiše bdít, hlasitě tvořit, vesele plakat, dlouze smát se, v pokoře, v hrdosti, chceš-li…
Když Veš, Perciho, Vonnou…, Krásu v okvětí... připomenu
není slov, významů pravdivějších, vždy jen univerzum,
Láska proti Nevědomosti
Nevlastnit, nepřivlastňovat – Krásu – vždy si připomenu
„…krása vždy jen vzpomínkou…“, proto v dáli po boku stojím Ti, pln úsměvů, vděku, hrdosti a ctnosti…
Vlastně jedno je, kdo psal,
zda žoviální Radek Emilio Adonai
zda zasněná Viola, milující podzim a máj,
důležitým doufá je, že nepřináší Ti žal…
18.7. 2008
nejupřímnější email jaký jsem kdy dostala