V perleti
Z cihel židle měkčí
než tiché nevěřím
v šatech oběšené
za své neurčité
„se zdá“
pod měsícem v perleti
pobízením vězněná
prostorem pod stolem dělím dva.
Dojmem z netečných zdí bloudím,
trhám příměří,
ztichlá splývám
s obrazem zátiší,
lží chráním
své spřízněné vzpřímené
v ní mám.