To znala paní felčara, vám říkám, ni náznak diletanta
- Fištrón to byl! A ne ledajaký.
Žádné hmyzu hemžení a žouželení žouželí…
On z tuše míchal, bravurně, pro duše masti cenné
a v lásce k lidství, nadlidsky, on podobal se ženě.
Že uměl, skoro šamansky, či šalamounsky – kdo ví,
umíchat, toť však tajné je – i nápoj ryze snový,
… ho kde kdo na cti utrhal, ten ze strachu, ten rozštěp mozku měl
a přestože bys to nečekal, ten Fištrón i tomu rozumněl.
Tu vzal si do hlavy, horizont vzdálený, cíl nelehký
- stvořit putovní mast, jež zbaví lidstvo blbosti na věky.