V perleti

Z cihel židle měkčí

než tiché nevěřím

v šatech oběšené

za své neurčité

„se zdá“

pod měsícem v perleti

pobízením vězněná

prostorem pod stolem dělím dva.

Dojmem z netečných zdí bloudím,

trhám příměří,

ztichlá splývám

s obrazem zátiší,

lží chráním

své spřízněné vzpřímené

v ní mám.

© Markéta Zámyslická 2009 - 2010. Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webu zdarma s WebnodeWebnode