Nu, pogodi Adonai ! ;o)

 

za konverzaci Percyho a vešky děkuji!!!

Radek Emilio Adonai - Veš

Markéta Zámyslická - kocour Percy

Viola - krásnější podoba Radka Adonai

 

Vše zbylé a nevyřčené si, drazí, domyslete. Život v jinotajích nás prostě baví :-)

Percy, dvanácteráku…

 

Zpívala bych zblízka Percy, Persi, Persíčku,

otázky však, koho to máš v kožíšku

zaměstnaly by žínky, odvšivovače

voda vlezlá, bublin všade, oběma pak do pláče,

Ty nevrlostí jen do dalšího sousta

já padnuvší za přátelství, krutá daň, msta…

 

Persíčku, Persi, Percy

už nyní Tobě i mé mercy

zní mi, rezonuje, tančí si

když lenošství raději za blábol

potěšení mé vystřihne skepsi

když blábol raději vyměníš za řádků šik

roztancuji třebas vlasů vůkol

když vím, že k šiku třeba nejen jeden prstů mih…

 

Percy, kocourku dávnověký,

neseš se polštářkově, vilně, hravě,

málokdo ví, žes takovým nebyl věky,

kde páteř mrštná, dříve bílý vlas na hlavě?

Kde klapoucí tesáčky, dříve osud bez hračky?

Kde šimrající tlapénky, dříve mozoly, měšec tenký?

Kde oči šibalské, dříve myslitele, šamana či vůdcovské?

Kde srstí laskáš sebe i těl,

dříve bič, roucho či šatů krajkových bděl?

 

Persi, nesls, těšils, nesen buď, jsi potěšením,

vůli již neplýtvej, ostatním jistě pohlazením,

středobod tíživosti a středobod přízemnosti

vyměněn již za lehkost bytí a lásky dosytosti !!!

 

Veš              

 

Drahá Veško,

Veško, Veško, moje milá… ty si se nám rozhorlila.
Coby líný Kocourek, bych tě nepolekal,
ve svém hustém kožichu – zdřímnout bych tě nechal.
Za odměnu, že mě zlehka, na hřbetu mém pošimráš -
nechal bych tě dělat binec, kdekoliv, když zaškemráš.
Životy bych nespočítal, kterých třeba je mi,
šelmě – lovci, velmi těžké žití s prachutěmi…
Ovládat se učím, Veško moje milá,
dlouhých dvanáct životů….
Co jeden počne, druhý skrývá.
A pod nadvládou pantátů,
má vůle mře, mdlá skomírá
Ach Veško milá, skotačivá…
Ty nevíš jaký je můj kocouří svět,
já měnil bych s tebou, z fleku, hned…

S olíznutím, mlsný Percy :-) 
 

 

Nazdar Emilio,

Ty vole, napsal mi nějakej vilnej a mlsnej kocour, Ty vole, co s nim mam robit?   

Plán A) usmažit nemá význam, je malej.   

Plán B) únos-vydírání je na hovno, protože ho milujou, střeží jako oko v polívce, leda jej čmajznout aj s tou maminkou, ale kdo by ju živil, šak už včilek vypadá jak věšák, kdybychom ju vrátili ve stejnym stavu, stejně by nás poliši udali za podvýživu. Hele a co plán C???   

Do toho já nejdu, chyběla by mi Adrianka, tanec, psaní, klávesy, výlety, cigarety :-). Estli chceš, převtěl se do Percyho Ty, vole, já si olizovat nohy nechci!!! Měj se, vole pracuj, Tvoje druhá polovina osobnosti se jde válet, hele večer budu potřebovat Tvoje ruce, musím Markí napsat...    

 

Viola

                           

 

Ze sympatií k Radkovi Emilovi Adonai i Viole, s díky, tvá oblíbená, vole! :-)

 

Felčar duší

19.10.2009 22:50

 

To znala paní felčara, vám říkám, ni náznak diletanta

- Fištrón to byl! A ne ledajaký.

Žádné hmyzu hemžení a žouželení žouželí…

On z tuše míchal, bravurně, pro duše masti cenné

a v lásce k lidství, nadlidsky, on podobal se ženě.

Že uměl, skoro šamansky, či šalamounsky – kdo ví,

umíchat, toť však tajné je – i nápoj ryze snový,

… ho kde kdo na cti utrhal, ten ze strachu, ten rozštěp mozku měl

a přestože bys to nečekal, ten Fištrón i tomu rozuměl.

Tu vzal si do hlavy, horizont vzdálený, cíl nelehký.

On začal tvořit putovní mast, jež zbaví lidstvo blbosti na věky.

 

věnováno slovnímu inseminátorovi R.E.Adonai

© Markéta Zámyslická 2009 - 2010. Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webu zdarma s WebnodeWebnode