Plná náruč smrti
nahlédnout mě nutí
kam odvážím se málokdy.
Dobrovolné umírání,
dojetí a zmrtvýchvstání
posledního pousmání,
za své přijímám
a neptám se
co ztratím,
když sevření povolí
a pustí ten křehký,
vybledlým přáním chutnající
sen.
z básnické sbírky POLOTICHO
Copyright © Markéta Zámyslická
vydalo nakladatelství PROSPEKT r.2002
V chodbách budovy v Karlíně,
před svatbou, s jiným , nevinně.