Kořeny zla

 

Nejsme Adam s Evou, ani žádný jiný literární pár,

Nejsme ani sami sebou... Snad jen bard by se pousmál...

Doktor by nám do žil pích´, sérum proti uštknutí,

architekt zas uvolnil, co zdálo se nám k nehnutí

a cukrář by nám v kremrolích

osladil náš hořký smích.

 

Být my dva Romeem a Júlií, Shakespeare by o nás sotva psal,

jsme a nejsme zamilovaní, snad jen bard by se pousmál...

Einstein by nás pozoroval s předpokladem pravděpodobnosti,

Goetheho bychom  svou živočišností asi doháněli k zlosti,

lord Byron zas ve své poezii,

viděl by nás jako zlo, hřích, zmiji.

 

Žádná píseň nebyla napsaná pro nás dva.

V knihách náš příběh nikde nenajdeš.

Žádný obraz nás věrně nezachytil a hudba též...

A přesto...  dýcháme tu po staletí, kořen zla

- jsme tím, co nevysloví ústa úzkostí semknutá,

- jsme tím, co věda bez křídel sotva spočítá,

- jsme tím, co barvy duhy tají,

srdce nikdy nepřizná.

 

...a bard to zazpívá.

 

 

 

v Praze 18.4.2010

Štírům

© Markéta Zámyslická 2009 - 2010. Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webu zdarma s WebnodeWebnode